The Real One Story

Román č.1 - Ticho

29. září 2012 v 14:49 | Lexie Weird.
Jako jeden z první Románů (rozsáhlé, obv. prózou psané literární dílo, zachycující značné množství situací, událostí a vztahů) jsem si vybrala Ticho, tento román jsem psala v nočních hodinách a jako značnou inspiraci jsem měla Domácí Násilí, je to celkem diskutované téma. A myslím si, že by se jím mělo zabírat více lidí. Jelikož se čím dál více rozšiřuje.


Chlad, úzkost a netrpělivost, se přenáší po celém mém těle a tiše šeptají hlasité tóny do mých bdělých uší. Kosti mi z nervozity praskají a jejich zvuk se podobá prasklé větvičce, na kterou náhodou stoupl mohutný pán, tento zvuk se rozléhá po celé místnosti. Je ticho i každý dopad špičky chodidla na podlahu jde slyšet. Každý hlas i šepot jde slyšet a já skrčená sedím na starém kávovém křesle. Zvuky a tóny se přenášejí skrz stěny a trápí mé uši, které jsou napjaté a střeží. Najednou se ozve pisklavý hlas, jako by někdo trápil štěně, které polyká pouhý vzduch, vzlyká a proudy krve se plíží pryč od jeho tělíčka. Tak jsem tento zvuk viděla já, byl to však pouhý přelud, který koloval v mé hlavě. Vytváří ho ticho, které je neustále kolem mě. Tu náhle slyším křik, své uši nestřežím, mohl by to být pouhý zbytečný přelud. Křik se opakuje a já si jej konečně zaznamenávám ve své hlavě, kde panuje zbytečný povyk. Když křik slyším nadále, má zvídavost se zvyšuje a mé tělo, mé nohy i má mysl mi napovídá, abych šla situaci okouknout. Zvednu se z proseděného křesla a pomalými krůčky našlapuji směrem do koupelny, z jejichž dveří vychází ty tajemné zvuky. Stiskávám kliku a vkrádám se do koupelny kde přes prosklené dveře, vidím dvě siluety postav. Pomaličku otevírám rozvrzané dveře, v tom slyším příšerný jekot. Můj otec stojí před mou mámou, v pravé ruce drží zakrvácený nůž. Má máma se skrčeně opírá o vanu, má na sobě tři krvavé fleky. Můj táta se napřahuje, aby mé mámě skrz na skrz propíchl její milující srdce. Můj krok je z ničehož nic rychlý, prudký a neváhavý, popadávám tátovu dlaň, ve které drží nůž, a cítím bodavou bolest v oblasti hrudníku… V tom se probudím, kapky potu sklouzávají po mém obličeji a má peřina je na mě dočista zmuchlaná. Svěsím své nohy z postele a proplouvám do svých studených papučí. Otevírám dveře do ložnice, kde leží má máma s tátou, pohladím jí po vlasech, setřu si slzu a jdu spát. Ve své vyhřáté posteli přemýšlím nad mým snem. Mé zdání o pisklavém hlásku štěněte v onom snu se proměnil v pláč mé mámy. Křik, který v mé hlavě vyvolal skutečný povyk je křik mé mámy. Když tak sedím ve své posteli, je naprosté ticho a já neslyším, ani nejmenší krůčky nebo hlasy. A to je skutečné.

Tumblr_m3lv7si5jv1ro2p0xo1_500_large
 
 

Reklama