Lexie's Journal

Lexie's Journal - Chapter 6 ,,just disappointed"

10. března 2013 v 19:04 | Lexie Weird.

I hate you ! the H is silent.

Jaký byl můj víkend? Dostanete se většího vysvětlení v celém článku. Začnu tedy pátkem. Pátek byla opravdová flákačka, nakonec jsem usnula bez tepu v oblečení, ve kterém jsem trávila celé dopoledne. Ráno jsem se probudila něco kolem třetí, když mi šla maminka vypínat notebook z výhružkou, ať už se to neopakuje. Ale i tak? Pátek jsem si užila. Dívala jsem se na filmy a probírala jsem se starým smetím v notebooku, což mě i chvilkami rozesmívalo. V sobotu jsem stávala něco kolem deváté. Když jsem před tatínkem zmínila, že bych si už konečně ráda koupila mé slibované brusličky, klopil zrak a máma vyletěla s tím ,,a kde budou mít otevřeno?", tak jsem se sbalila navrch, upravila se (nerada používám výraz namalovala, jelikož se ani moc nemaluju) a seběhla schody dolů s tím, ať zvednou ty své líné zadky, že za pokus to přece jen stojí. Hned v prvním obchodě "SOBOTA - ZAVŘENO". Začala jsem se domnívat, že měla máma pravdu. V druhém obchodě, bylo velkým nápisem OTEVŘENO. Skákala jsem radostí a vybrala jsem si brusle americké značky K2 Skates. Pokud je chceš vidět klikni zde.

Když jsme přijeli domů, byla jsem moc ráda, že mi na ně rodiče přispěli i několik korun. Protože jsem si brusle kupovala sama. Není to tak, že by mi nic nekoupili, ale do školy investovali fakt hodně a navíc mi budou nejspíš platit Francii, což je nějakých 8 000,-. Nemůžu po nich zkrátka chtít všechno. Navíc mám doma už jedny brusle, na freestyle, tedy agressive brusle (tak se říká bruslím určeným na skákaní na rampách a horší zacházení). Některým lidem se nelíbí jejich vizáž, je pravda, že mají strašně malé kolečka a vypadají legračně, ale jsou parádní. Mám je od značky VALO, kterou založili ti nejparádnější skateři. Byly tak 2x drahší. Fitnessky jsem si koupila jen kvůli normálnímu ježdění, protože jsem nechtěla jezdit na agressive bruslích. A ano, opravdu skáču na rampách a umím pár triků, proto se těším na léto. A jen pro informaci, můj nejhorší úraz bylo odřené koleno.

No a později v sobotu, jsem jela na kole cca 7 km do vedlejší vesničky. Kupodivu jsem na cyklostezce nepotkala ani jednoho cyklistu, asi jsem jediná tupá jezdit v takovém počasí? Možná to bude tím. Jela jsem za kamarádkou. Udělaly jsme si takové příjemné přespání ve třech (byla tam ještě jedna kámoška), koukaly se na filmy, smály se, mlátily se a pekly pizzu, která se kupodivu dala jíst. Šli jsme spát fakt pozdě a ráno jsme vstávaly brzo, dívaly se na horor Klíč, který doporučuju. A já jela na kole zpátky domů něco před polednem. Dojela jsem domů, kolem dvanácté a měla jsem jít s tím klukem, který bydlí tak daleko ode mě ven. Jenže? Našel 1502 výmluv k tomu, aby jsme ven nešli. Proč mi to dělá? Opravdu jsem očekávala, že ho obejmu, povím mu jak se mám. Naživo ne prostřednictvím telefonu. Tak moc jsem se těšila. Měla jsem vymyšlené, jak se obleču, učešu. A on mi půl hodiny před tím napíše, že nemůže? Vlastně spíš nechce? DONT KEEP CALM AND SLAP THAT BITCH HARD. Fakt mě zklamal. Nevím co na to říct? Asi, že nemám štěstí na vztahy? Maybe. Hraju si na uraženou, ignoruju ho, nejspíš jen pro dnešek, protože mě to přejde, jak se znám.

Pro dnešek je to jediný článek. Protože se musím učit literaturu a dopisovat dějepis. Mám v plánu to tu během týdne nějak předělat. Víc we♥it obrázků, jednodužší. Zkrátka sami přijďte se podívat. A děkuju za milé komentáře k předchozímu layoutu. Moc mě potěšily! Tak pro dnešek buďte zdrávi a užijte si neděli. Já si jí nejspíš užiju nad sešity, učebnicemi a SuperStar.

Vaše Lexie Weird.

Tumblr_inline_mj697blic21rnvwt1_large
Tumblr_mhgsn2cgoj1qmdlvho1_500_large
Něco pro něj.
Tumblr_mj3n05stlf1s71v0ao1_500_large
Tumblr_mhpbxnhbgw1s1aqajo5_500_large
Tumblr_m865e6gzlt1qa98nao4_r2_500_large
I want love like Lola&Kyle

Lexie's Journal - Chapter 5 ,,My mood"

7. března 2013 v 17:48 | Lexie Weird.

Rather be dead than cool.


Příjemné a dobré odpoledne Vám přeji moji drazí,

v minulém článku jsem byla little bit nepříjemná, podrážděná, zklamaná, zmatená, unavená, nedoceněná, tvrdohlavá...a jen bůh ví, co všechno ještě. Pak jsem si, ale šla lehnout na svojí postel, zachumlala se pod deku a usnula. Když jsem se probudila bylo mít líp, necítila jsem se tak nesvá a dokonce se i usmívala. Dneska i včera, už je to ovšem fajn. Víc než fajn. Už delší dobu, jsem sháněla knihu Wreck This Journal, ovšem nikde po knihkupectvích jsem jí nemohla najít. V neděli jsem zalezla do pokoje, a po pár minutách pátrání, šla oznámit mé mamince, že čekám někdy tento týden balík. Když jsem jí uvědomila o obsahu slíbila mi, že mi na něj přidá peníze a tak i děda, který seděl opodál. Těším se na tu knihu, jak malý Jarda. Zítra jdu na nákup do papírnictví a pořídím si fixy. Pamatuju si je, když jsem byla malá. Ale kupuji si je hlavně kvůli Wreck This Journal, protože ten rozhodně nechci mít černobílý a zdobený jen pastelkama. Koupím si tam nějaké dekorace, přemýšlela jsem nad nálepkama, pokud budou nějaké pěkné.

Nejvíc se těším na máminu reakci, až zjístí co jsem si to vlastně pořídila. Pokud to někteří neznáte. Tak Wreck This Journal je tvorba deníčku, ale ne ta kdy píšete, ale vyjadřujete své pocity kreslením. Jsou tam, jak to nazvat takové úkoly, 'challange'. Jako zaplňte celou stránku jedním slovem, políjte jednu stránku kafem a podobně. Strašně se těším na vyplňování této knihy. Navíc jsem tuhle knihu nikdy neměla v ruce a tak nemám ponětí, co mě vlastně čeká. Až jí budu mít přidám fotky a několik hotových/nehotových stránek, aby jste měli představu jak vypadá.

Co se týče dnešku, co k němu říct? Byl to den, jako každý jiný, až na nesnesitelné čtyři hodiny s paní učitelkou Kdyžseseknupoužijtereset. Nevím, zda to připadá jen mě nebo je to opravdu taková kráva. Mám úctu i respekt ke starším osobám. Ovšem takhle osoba, asi překročila dobu trvanlivosti. Má i dobré vlastnosti, je to obyčejná babička, která si ráda pokecá o svých vnoučatech a někde je 'milá', i když jen na chvíli, opravdu je milá. Ale má vlastnost, kterou na lidech nemám ráda. Nenachází v člověku to dobré, ale jen to špatné. Vaše nervy postupně překousává jako kreček televizní kabely. Všechno jste stihli, všechno máte a jsem sami za sebe celkem rádi, ten Náladorušič přijde a řekne vám, jak to celé máte špatně, i přestože nemáte. A co můžete dělat? Držet hubu, svírat pěsti, mít nohy v teple a udělat přesně to co řekla. Jak epické opravdu. Ale nicméně ona je na tom dlouhém seznamu lidí, co mi kazí náladu, až někde na konci, takže mě nedokáže naštvat.

Takže hlavu vzhůru, nahodit nefalešný úsměv a užívat si svůj/Váš život! :)

Tumblr_mho9ahlmfz1qzw8ngo1_1280_large
Tumblr_mhh810xvxu1rbwv23o1_500_large
Tumblr_mhfs4re4d81rly28so9_500_large
Tumblr_m26p4s1v1c1qc6kkto1_500_large_large
Tumblr_mhd698karn1qip75no1_500_large

Lexie's Journal - Chapter 4 ,,The New Beginning?"

5. března 2013 v 16:18 | Lexie Weird.

Hello my dear readers,

dnes mě obešla obloukem veškerá chuť k blogování. Ne, opravdu musela jsem se mírně nutit popostrčit k napsání tohoto článku. Možná k večeru podle času přidám hodnocení blogu. Ale moc si nefanděme. Musím vám z celého srdce poděkovat za milé komentáře a i za hojný počet. Sice je to jen číslo, ale těší mě, že na tento zapadlý blog vůbec někdo zavítá. Dnes jsem přemýšlela, co vlastně napsat do článku a nějak se mi vnukl nápad, že tento článek budu moc použít i jako lákač, aby se zapojily vaše mozky a poradili mi s mým problémem. A tak se vás ptám, myslíte, že může fungovat vztah na dálku? Já osobně tomu nikdy nevěřila, nezdálo se mi to, jako dobré řešení, ale mám teď krásný vztah s jedním klukem a ten bydlí daleko ode mě. Tak chci vědět, jakýkoliv názor, ať kladný, tak nekladný.

Dnešek byl nudný, nevyčerpávající, zbytečný. Nepřihodilo se nic významného, žádná legrační historka a co se týče mojí nálady, toho jste si snad všimli sami. Už se těším na ty hodiny rýsování, a přitom budu sledovat The Vampire Diaries. Škola mi příšerně ničí celou mojí náladu, můj optimismus. Grr. Nejradši bych byla za léto. Za sluníčko, bazén a brigádu. Ale ne, on je začátek března a u nás je 20 cm sněhu. Chtěla jsem vytáhnout brusle a pořádně si zabruslit, ale to bych musela mít nějaké funkční. To je tak, když z klukama skáču na rampách a dodřou se mi luxusně kolečka, že pak to bruslení není vůbec příjemné. I když musím uznat, že to dovádění na rampách jsem si užila, speciálně tu část, kdy jsem sebou nešlahla na zem a nezačala se smát sama sobě. Zatím co píšu článek, tak přemýšlím jak se vymluvit s hlídaní jedné malé holčičky. Miluju děti, ovšem, když je nálada, čas a chuť. A jelikož nálada je u mě někde na bodu mrazu, čas plýtvám, psaním tohohle článku (mohla jsem už dávno rýsovat) a chuť jsem zahnala jídlem, fakt si nemyslím, že být babysitter je nejlepší nápad. To je z mého života vše pro dnešek.

S láskou Lexie Weird.

Tumblr_mj0to8ladh1r1fxy3o1_500_large
Tumblr_lpo61tlqqw1qao8u4o1_500_large
Tumblr_lyftrwnflx1qknj70o1_500_large
Tumblr_mj6ximql7b1s3r36ho1_500_large
Tumblr_mhwp9hg4dc1rtr2lmo1_500_large

Lexie's Journal - Chapter 3 ,,Just snowboarding"

2. března 2013 v 19:05 | Lexie Weird.

Dobrý den/večer dámy a pánové, především dámy,

dnešek byl jedním slovem skvělý. Nejen, že jsem šla spát dneska kolem půl páté ráno, ale vstávala jsem o půl deváté. Což některým nemusí připadat úžasné, ale mě se to prostě hodilo, byla jsem vyspaná. Vstala jsem a dozvěděla jsem se, že opravdu jedeme na sjezdovku. A jelikož jsem na prkně stála naposledy na lyžáku, byla jsem nadšená. Takže jsem dneska poctivě celý den snowboardila. Nic mě nebaví víc, než mít vítr v tvářičkách a to sluníčko jak se tlačilo nad mraky. Sníh sice nebyl příliš skvělý, ale tak nějak mi to všechno vynahradila ta parádní atmosféra. Na boardu jsem 'nováček', mám jenom týdení praxi na lyžáku. Hodně lidí mi říká, že mi to za těch pět dní jde dobře, i když si to furt nemyslím. Musím se pochválit, že dneska jsem spadla cca 3x a to, že jsem si sedla na zadek a nebo se složila na kolena, ovšem při těch blbostech, co jsem vyváděla se sestřiným přítelem, se to dalo pochopit. Takže díky bohu, mě nic nebolí.

Mám skvělou náladu, na které mi ubývá to zjištění, že prázdniny už skončili, a že tohle je opět jen víkend. Přiznám se náladu jsem si zlepšila čajem, dobrůtkama a chlebíčky, které mám strašně ráda. No, i když co já nemám ráda? Poslední dobou když vstávám chci jídlo, když jsem na počítači mám hlad, při jiných činostech vyžaduji jídlo, jdu spát myslím na jídlo, spím zdá se mi o jídle. A víte co? Seru na nějaké diety s prominutím. Klidně ať jsem oválná jak koblížek, přátelé a rodinu, která mě má ráda takovou jaká jsem mám, a když mi prostě chutná? Proč si ho nedopřát. (zakousla se do chlebíčku) Dneska mám jednoduchý plán a to podíval se na The Lying Game, překvapivě jíst a přidat nějaké články sem na blog. Prostě takový relaxační a pohodový večer. Takže ne, aby mě někdo rozčílil.

Dneska jsem se svou starší sestrou narazila na téma - kluci. Tak nějak jsem po té konverzaci o tom, začala přemýšlet. Proč já vlastně nikdy nemám vztah? Proč jen úlety, které se mění v přátelství? A odpověď se má takhle, já vlastně kluka nechci. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela, vždycky to bylo jen ,,Ježiš ten je sladký, toho si vezmu domů". Ale nikdy jsem to nemyslela vážně. Jsem ráda, že nejsem nezadaná. Tolik lidí v mém věku, který je opravdu malý na vážný vztah, pláče nad tím, jak se hádají, jak moc to bolí, že jí podvadí, že se na tu holku usmál. Ne vážně, já takové problémy nemám. Já mám problém, když nemáme žádné jídlo v ledničce, a nebo když nejde internet. Ale kluci? Jo, párkrát jsem plakala, protože mě ponížili, odkopli, ale nikdy kvůli někomu kdo by za to opravdu stál. Takže díky bohu, za konverzaci se sestrou. To ovšem neznamená, že se teď zřeknu jakékoliv klučičí společnosti a přecházím na stranu feministek. Jen to znamená, že si budu užívat dokud mám čas. To je pro dnešek z mého života vše. Doufám, že jsem vás neunudila k smrti a děkuju za včerejší/dnešní komentáře, krásně se čtou.





Tumblr_mhlib0eqoi1s01v1yo1_500_large
Tumblr_mix2p2qw0a1rlem2mo1_500_large
Tumblr_mhm4d5cxz21rsbazao1_1280_large
Tumblr_mh6vesedk21rhnz51o1_500_large
Tumblr_mhnw86xxxk1rl6ewuo1_500_large

Lexie's Journal - Chapter 2 ,,Holidays?"

1. března 2013 v 22:42 | Lexie Weird.

Zdravíčko, nazdárek, zdáreček, čusaňák, čusky fusky,

je pátek, abych pravdu řekla, já mám tak pondělí, jelikož my ve Zlínském kraji máme prázdniny celý tento týden. Ale budiž, budu se muset smířit s tím, že po neděli půjdu po dvou týdnech do školy. Únor byl opravdu skvělý. První týden v únoru, jsem chytla šílené horečky. Tím ,,šílené" myslím 39,6°C, cítila jsem se jako v pekle, byla příšerně dezorientovaná a dehydratovaná. Ale i tak to bylo poněkud výhodné, protože za pár dní to přešlo a já byla doma jen s kašlem a rýmou. Druhý týden jsem šla do školy. Písemečky se valily proudem, ale tak nějak jsem to přežila bez tělesné úhony, a pak další týden lyžák. No a teď prázdniny. Nemohla jsem si vybrat líp. I když popravdě nevím, kde začít ohledně školy, ani kde zkončit. Už když jsem byla nemocná, tak jsem přemýšlela kam se zašít s nudou. Buď jsem spala, dívala se na filmy/seriály a nebo jedla, jedla a znovu jedla. Ale protože mám dobrý metabolismus, tak jsem naštěstí nic nepřibrala a všechno vypotila pod peřinou. Filmů jsem zkoukla hromadu, naposledy Now Is good, film který upřímně doporučuji každému jedinci, který má srdíčko na správném místě. Rozplakal mě, potěšil mě, sice příliš nepřekvapil a pro hl. hrdinku neskončil dobře, ale i tak jsem se po dobu 103 minut, zatraceně bavila a pak pocelý den mě provázela taková zvláštní nálada, aneb buď rád, za to co máš, může být i hůř.

A nejspíš protože se často nudím a svůj volný čas nevyužívám nejlépe, rozhodla jsem se pro blog. Ale to není jediný důvod, proč mě tu vítr přivál. Vrací se mi na blog totiž ty nejlepší kolegyně, blogařky, jejiž blogy si pamatuju tak z roku 2011 a možná to je důvod, pro úsměv. Že by zase vše mělo být tak, jak má? Kromě blogů o hubnutí, kterých je tu přehnaně moc. A ne, že by mi to vadilo, nebo bych vám nepřála shodit jedno kilo, ale psát si každý den jídelníček a to jak jste cvičili? Zdá se vám to jako dobré využití blogu? Mě ne. I když já teď taky píšu jen o sobě. Ale zas takový střed vesmíru nejsem, nebojte. A One Direction/Justin Bieber? Osobně mi nevadí, ale nesním o nich každou minutu dne a nejsou to moje platonické lásky. Navíc si ani polovina z dnešních stránek o 1D/JB neověřuje skutečnost a pravdivost informací a faktů, které na stránku přidávají. Prostě skopírujete to, co jedná paní povídala nebo co, někdo slušně vypadající napsal na facebooku a olá máme novou informaci. A kopírovat tweety? #2.555 Tweetů o tom, kde a co dělají Liam, Harry nebo Zayn. Pořád tu vidím, jenom jedno slovo a to kopírování. Ve zbytku času napíšete toplist nebo informace ohledně blogu, které jsou důvěřivější a spolehlivější než většina z obsahu vašeho blogu.

Mimo jiné, lyžák byl skvělý. Opravdu jsem si užila každý den z toho týdne, který jsme měli. Více jsme se poznali. No naše třída se zná až moc dobře (dávám link na ask, kde jsem o ní psala menší slohovku, můžete mi tam klidně i napsat nějakou otázku, zda-li budete chtít), ale jelikož tam byly 3 obory Technické Zařízení Budov, Pozemní Stavitelství, Architektura, tak jsme se seznámili i s nimi více. A musím říct, že na stavebku chodí opravdu skvělá škála lidí. Někdy jsou to podívíni, ale ve směs jsou to pohodáři, se svým vlastním názorem a ke všemu milí a hezcí, co se týče kluků. Nejvíce mě, ale překvapilo, že i jako jedinec se nemusíte ztrácet v kolektivu lidí, které neznáte. Byla jsem sama holka na klučičí chatce, byla jsem tam ovšem tajně, jinak jsem vlastnila postel v deváté chatce se samýma holkama, ale i tak kluci byli lepší. Větší sranda, menší nepořádek (to by jste se opravdu divili) a navíc jsem byla, tak nějak středem pozornosti, což mi v tomhle spojení vyhovovalo. Chodili jsme spát kolem třetí/čtvrté ráno a brzo ráno vstávali a šli na svah, bylo to opravdu vyčerpávající a když jsem přijela v pátek domů, hodila jsem tašku na zem a praštila sebou o postel a vyhrabal jsem se s ní až o 2/3 dny později. Tak to je vše, na konci článku obrázky/animace na doplnění.
Goodbye my lovers.
Tumblr_mhcu0lobqm1s1mhlco1_1280_large
Tumblr_mh7p4xdrya1qd4xnro1_500_large
Tumblr_mbfhpqsjv41r4vz8jo1_500_large
Tumblr_md7tt6xcxw1rh0pkqo1_500_large
Tumblr_mhn9xt3gkh1rm12vbo1_500_large
Adf96619a4_large
Tumblr_mhlhnq6e6m1qlqq1ro1_500_large
Tumblr_mfwm8sryxe1r95gvso1_500_large
Tak jsem pohledala pár animací k filmu Now is good. Najdete v nich, jedny z těch nejlepších okamžiků, ve filmu.

Lexie's Journal - Chapter 1 ,,Sunny Sunday"

30. září 2012 v 13:59 | Lexie Weird.

Hello, hallo, bonjour, halo, merhaba, hola, zdravím,

Den nám začíná opravdu krásně. Probudila jsem se do teplého počasí, pořádně prospaná asi o půl jedenácté. Místo toho abych posnídala, tak už jsem rovnou přešla na oběd. Věpřo knedlo zelo, no znáte něco vydatnějšího k nedělnímu odpoledne? Já ne. Tak nějak jsem pochopila, že dnešek bude jedním z dobrých dnů, ale těch já mám za poslední dva týdny opravdu moc. Hlavně od dob, kdy jsem s Honzou. A spalo se mi o to líp, když vím, že s ním dnes budu. Jedna moje kámoška mi vždycky říkala ,,Můžeš mít drahý hadry, šperky, iphone a klidně i záchod ze zlata, ale neznamená to nic, když nemáš někoho, pro koho jsi i bez toho všeho krásná :3", občas si tak říkám, že má pravdu. Už i na blogu vidím, jak se čím dál tím více čtou a vůbec vyrábí různé návody, jak udělat dokonalé linky, jak mít krásnou pleť, jak opticky zvětšit oči, co je v módě, jak na rybí cop a tak dále. Jenže jaké jste doma? Jste opravdu pořád ty holky s rybím copem, dokonalými linkami a perfektním outfitem? Polovina z vás by mi určitě řekla ANO, i když to většinou není pravda.

Vidíte například hvězdy, slavné osobnosti, pyšní se pořád svými dokonalými rysy a křivkami? Ne, jdou si zaběhat o osmé ráno bez make-upu a už je to v Bravu nebo na Facebooku. Lidé se tím moc zabývají. Holky stráví 3/4 svého života, před zrcadlem, naříkáním že mají akné a poté čtením tutoriálů. A pak se diví, že nemají kluka, že je nikdo nechce. Jenže taky, chcete být krásné? Dám vám radu, nehledejte to na internetu, jdetě si o osmé zaběhat, pijte, jezte to co vám chutná a dělejte věci, které milujete a ono vám časem dojde, že v tu dobu, kdy jste byly samy sebou, jste byly krásnější než kdy předtím. Štíhlé, baculaté, modrooké, hnědooké, blondýnky či brunetky? Na tom nezáleží, krása se vytváří v oku diváka.

Tímhle chci říct, že jsem taky taková byla a pořád jsem. Jenže už nějaký ten měsíc, si den ode dne uvědomuju, že to nejhorší co jsem mohla dělat, je pyšnit se tím jaká jsem a doma plakat nad tím jaká vlastně jsem. A od té doby co si to začínám uvědomovat, jsem opravdu pro více lidí hezká. A myslím si, že pokud chce být někdo krásný? A nebo chce někdo zhubnout. Neměl by začít dietama a radama starších dam, které je pouze zapisují do časopisů, ale začít u sebe. Měl by přehodnotit kým je a kým se chce stát na úkor čeho. A ještě jedna poznámka, opravdu krásný kluk není ten, co má nejkrásnější obličej a nejroztomilejší oči, ale ten který každé holce dokáže složit kompliment, jelikož ví, že žádná obyčejná holka na světe není a také ví, že krása je tam, kde ji nejmíň očekáváme. To bude asi vše, nebyl to ani takový deník, spíš to co jsem měla na srdci. Připravuji pro vás články ohledně mých oblíbených skupin, seriálů a také nevidanou věc a to příběh na pokračování "Bílá Vlčice".
S pozdravem Lexie Weird.
169870217164391789_ptanqdhd_c_large
 
 

Reklama