Příspěvek z mého deníku

4. března 2013 v 16:20 | Lexie Weird.
Jak jsem zmiňovala v předchozím článku, že bych přidala nějaký úryvek, tak jsem se rozhodla, že tak i uskutečním. Není to přímo úryvek. Je to přímo několik stran z mého deníku. Snažila jsem se vybírat něco, co není příliš osobní. Takže je to spíš takové polemizování. Vlastně je to napsané, tak že netušíte, co se v té době dělo, jen já jsem si toho dobře vědoma.

Mám to tisklé na počítači, jelikož psát ručně bych nestíhala a vím, že to potom není takový ten typický deník a dokonce mě to i mrzí, ovšem aspoň takto, lepší než nic. Je doplněn několika obrázky, nadpisy a dole vidíte ukázku. Vybrala jsem si černobílé sladění.

Milý deníčku,

poslední dobou jsem neustále zklamaná. Cítím radost i zklamání. Mezi jeden z nejhorších okamžiků patří, když jsi zklamaný sám ze sebe. Včerejšek byl ohromný. Bylo příjemné, slyšet chválu od lidí, kteří mě neznají. Účinek jaký to na nás má, je až neuvěřitelný. Byla jsem sama sebou. Byla jsem příliš mnohomluvná, až se to zdálo být otravné. Byla jsem veselá, příjemná, slušná. Každý člověk si den co den nasazuje jednu z mnoha masek a i já to dělám. Snažím se tak moc uspět, že s každou novou osobou, přijde i mé nové já. Z užvaněnosti se stává horkokrevnost. Dobrá nálada se ztrácí v oblaku zlosti a mrzutosti. Přívětivost střídá podrážděnost. A místo slušné dívky si nasazuji masku nemravné slečny. A i když jsem uspěla. Dobrý pocit z úspěchu se mění v zklamání. Vyhrát jako člověk, kterým ve skutečnosti nejsi je jako podvádět. Chci být sama sebou, jenom nevím jak se zbavit toho pocitu, že nebudu dostatečně dobrá. Miluju knihy, psaní a historii. Avšak co to o mně v dnešním světě vypovídá? Místo čtení knih, se díváme na filmy. Místo ručně psaných dopisů, napíšeme za jednu minutu vzkaz příteli na facebooku na zeď. A místo toho abychom se poučili z historie, neustále opakujeme ty samé chyby pořád dokola. Chci náboženství, tradici, lásku a učenlivost. Nechci žít s pocitem, že jednou umřu jako nikdo. Ale s pocitem, že umřu, jako někdo kdo po této zemi chodil a vzpomíná se na něj i po letech, skrze syny a dcery, vnučky a neteře. Vezmi si příklad třeba z Adolfa Hitlera. Byl nenáviděn snad všemi národy, za to co udělal a dokázal. Ovšem i 67 let nijak nezměnilo skutečnost, že každý ví, čím byl. Nejhorší pocit na světě není ztratit někoho, koho miluješ. Nejhorší pocit je okamžik, kdy si uvědomíš, že jsi ztratil sám sebe.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nicole. nicole. | Web | 4. března 2013 v 16:48 | Reagovat

Děkuju. ♥ Ale ještě bych ten design trochu poupravila !:D.. říkala jsem si, že bych se podívala po dlouhé době na ICQ a pak zjistím, že v notebooku který mám přes rok nemám ICQ a ani náhodou nedám to číslo ani heslo.. no skvělé. :'D

Ano, ano.. chápu tě. :) Taky si myslím, že jsem se změnila vzhledově i chováním. A to hlavně proto, protože jsem nechtěla být takový depresivní pohled na svět. Narazila jsem na film Tajemství. Miluju ten film. Dalo by se říct, že mě toho hodně naučil. Film je o pozitivním myšlení. Někdo to zavrhuje a říká, že to jsou kecy. Nejsou, alespoň né pro mě :) Mysli na dobré věci a dobré věci se začnou dít. A mně se to děje. Miluju to. Miluju svůj život♥

Četla jsem ten úryvek. Miluju tvůj styl psaní. Uh, to se nezměnilo. :D
Fakt je, že dopisy byly něco úžasného. I když jsem byla malá strašně se mi líbilo, když mi teta poslala přání k narozeninám dopisem. Víž, že je to úpnlá maličkost, ale ten člověk si dal práci a poslal ti dopis. Jasně, teď si člověk dá práci naťukat deset slov textovkou a nazdar. Vůbec bych tohle neměla psát, když to sama dělám... ale období dopisů mně chybí..

2 Denise Denise | Web | 4. března 2013 v 18:55 | Reagovat

wow to je dokonale napsané :O a vnukla si mi nápad psát to taky na pc. sice bych to psala ručně. koupila jsem si na to deníček, ale přes pc je to úhlednější <3 moc hezké :)

3 right-here right-here | 4. března 2013 v 19:53 | Reagovat

Uplne som zasa.. paf.. perfektné to tu je ;)

4 alinka77 alinka77 | Web | 4. března 2013 v 19:56 | Reagovat

myslím, že tenhle pocit často mívám. Ta poslední věta..je prostě naprosto..chm..já ani nevím jak bych to řekla, snad že poučná?? Dopisy si náhodou s kámoškou píšu.. ani nedokážu popsat, jakou můžete mít radost, když si přečtete pořádně tlustý dopis. ;)

5 Ninuš Ninuš | Web | 4. března 2013 v 20:09 | Reagovat

ahoj:) vopred sa ospravedlňujem za reklamu, no bola by som veľmi rada, ak by si bol/a tak strašne ochotná/ý a zahlasoval/a za mňa v tejto súťaži: http://gra-sis.blog.cz/1302/tbbl-the-best-blog-layout-hlasovani , rada oplatím a tak či onak ďakujem:))
PS: som adminka z dobrev-fan-sk.blog.cz
btw: prepáč, za skopírovaný komentár:)

6 Lůca Lůca | Web | 4. března 2013 v 20:44 | Reagovat

Jééé..moc krásný deník..vážně!! :)

7 Gabča Gabča | Web | 4. března 2013 v 21:17 | Reagovat

beautiful blog :')

8 Inny Emilly Inny Emilly | Web | 4. března 2013 v 22:26 | Reagovat

to je krásně napsaný. ale ty určitě neumřeš jako nikdo :)

9 Správci MB Správci MB | E-mail | Web | 5. března 2013 v 12:15 | Reagovat

Mě se ale tvůj blog hodně a to opravdu hodně líbí,
takže si nemyslím, že bys to měla hned vzdávat
jen kvůli tomuhle důvodu...ovšem jestli ses vůbec chtěla zapsat...
Ale je to tvoje věc, třeba se přihlásíš příští rok :))

10 Bee Bee | E-mail | Web | 5. března 2013 v 14:49 | Reagovat

Heyy tak to je úžasný:OO Máš úžasný blog:3 Nemáš affs? Ráda bych spřátelila, na svůj blog se vracím:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama