Místo, kde chci žít.

17. března 2013 v 17:48 | Lexie Weird.
Místo, kde chci žít. Většina blogerů pojme článek na tohle téma, sáhodlouhými bláboly o Francii, NY nebo třeba Moskvě. Řekněme, že já nebudu tento případ. Při takovém tématu se mi otevřelo spoustu dveří. Myšlenka na to, že každé místo je krásné a zároveň stejné mnou pluje jako voda na řece po bouřce. Nezáleží na tom, kde se nacházíme, jaká je zde kultura, tradice, záleží především na lidech. Kde bych chtěla žít já? Nikdy se mě na to nikdo nezeptal, nikdy jsem ve skutečnosti nepřemýšlela nad takovou otázkou. Možná jednou v noci před spaním, těsně před tím, než jsem se ráno probudila s oslintaným polštářem, že by se mi zdálo o vysněném místě? Je to banální otázka. Ptát se na přání, které se stejně nevyplní. A odpověď jako: ,,Jsem přesně, tam kde chci být.", větší klišé nelze očekávat.

Nejprve vás varuju, že pokud jste teenka, která věří, že si jí jednou vezme někdo slavný a nebo pokud se chováte příliš vyspěle, a přitom doma sledujete Disney Channel, prostě tento blog ukončete a vymažte ho z historie. Protože pak nechci slyšet připomínky o tom, jak jsem vám sundala vaše růžové brýle. Všechny ty velice vyspělé státy, které jsou samostatné a vůbec nejsou na pokraji krachu, píčovina bijící do očí. Při tomhle tématu, mě omluvte jakékoliv slušnosti nebo diskrétnosti. Opravdu? Vždyť je teď zadlužený úplně každý, i malé děti, kterým už rodiče stihli založit stavební spoření. A bohatí lidé? Zadluženost není jen o penězích, ale i informacích, které musí zůstat pod pokličkou. Šach mat.

Tumblr_mjpsvit7hp1qhavevo1_1280_large

Dovolím si tedy začít. Chtěla bych. Jo, tohle slovo tu najdete biliónkrát. Chtěla bych žít na místě, kde by mě ostatní chápali. Je to docela otevřené téma v časopisech, kde vám do hlavy strkají falešnosti o tom, jak je správné být sami sebou. Ale přitom? Na každé stránce je několik reklam a časopis musí projít složitým procesem, než může vyjít na povrch. A přesně takoví lidé vám radí o tom, jak být sami sebou. Radí vám máma dvou dětí, která si musí vydělat na živobytí a tak píše cokoliv, co by upoutalo pozornost čtenářů. Jako, že se Miley Cyrus ostříhala. Šokující objev. Dám si brambůrek a budu pokračovat ve čtení, ale ne já ztloustnu. Všude slyším hesla jako ,,Buďte spokojeni sami se sebou.", ,,Každá velikost je pěkná." a pak vidím, jak v samém magazínu radí, jak zhubnout? Nevím, kde jsem se to dostala, ale už i marťani čurající prstem z filmu Scary Movie, dávají větší smysl. Jak vám může radit o tom, jak být sám sebou někdo, kdo dostává šílené deprese a předstírá falešný úsměv? Lídé říkají, jak vás chápou, ovšem byli někdy ve vaší situaci? Ocitli se na vašem místě? Nikoliv. Nemůžou vás litovat, vžít se do vaší situace, chápat vás. Jediné, co mohou dělat je respektovat vaše činy, reakce, vás samotné. A až na přebytek egoistů a lidí s ironií a naivitou, kteří vám nedopřejí ani pohodlný spánek, jsem ještě nenarazila na jediného člověka, jež by mě chápal takovou jaká jsem.

Tumblr_mhcajzqyyc1rvjaxjo1_500_large

Chtěla bych místo, kde si lidé všimnou, když je něco v nepořádku. Je to asi nejčastější, ten ohromující pocit soudit lidi, podle jejich výrazu na tváři nebo tónu hlasu. Velké procento lidí začiná rozhovor s otázkou ,,Jak se máš?" a velké procento, se ve skutečnosti ani nestará o vaši odpověď, tak jako vy samotní. Představte si to. Představte si, že by jste na otázku ,,Jak se máš?", opověděli upřímně. Mám strach, jsem vyděšená, naštvaná, osamělá, nedoceněná, zamilovaná, nemocná, vyčerpaná, znechucená, zhroucená, na pokraji svých sil. Nikdo se nemá dobře nebo skvěle neustále. Každý má někde v krabici odloženy všechny své pocity, které v něm vyvolávají deprese, pláč, strach. Nevím, odkud se vzala ta každodenní rutina, předstírat, že jsme v pořádku, že vše bude v pořádku. Ačkoliv netuším, od kdy i lidé, které tak moc milujeme nepoznají, že jsme zranění. Na ulici potkáte krásnou milou dívku, dlouhé plavé vlasy, zářivé oříškové oči a drobný nosík. Usmívá se. Jak nemůžete vědět, že pod tím silným zevnějškem, se neschovává někdo nemocný? Trpící anorexií, záchvaty úzkosti, sebevražednými sklony, depresemi, někdo osamělý a zlomený? A když konečně pochopíte, že je něco v nepořádku, tak utečete? Každý člověk si zaslouží strážného anděla, tyhle slova nevznikly, jen tak nahádou nebo díky bohu, vznikly díky lidem, kteří jsou pro nás výjimeční, pro ty, díky nim se cítíme sami sebou.

8545174788_c8b575e52c_large

Chci žít na místě, kde neexistuje nevěra. Nedokážu si představit, že by mi někdo celou dobu nalhával, jak mě miluje a pak by mi probodl záda nabroušenou dýkou. Nedokážu si představit, že bych žila s někým, kdo mi celou tu dobu lže a schovává se za lacinými řečmi nebo dárkami. Ale hlavně tolik zbytečných škod. Když někoho nemilujete, měl by jste mu prokázat laskavost a pustit ho za někým, kdo si ho bude vážit, neměli by jste ho stále držet ve hře lží, která končí slzami a zlomeným srdcem. Vžíjte se do těch malých drobečků, jež vychováváte. Do těch drobečků, kteří vás milují, ať se děje, co se děje. Jelikož ti nakonec skončí nejvíce zranění. Vžijte se do svojí přítelkyně, která je do vás bezhlavě zamilovaná. Představte si, že vše okolo vás vše zmizí. Jste na vše sami. Na to, aby jste to pochopili, aby jste se s tím naučili žít. Stojí to za nevěru? A pokud nevěrou ublížíte někomu, koho milujete. Nechte ho jít, nechte ho žít s někým, kdo něudělá stejnou chybu jako vy. Ale hlavně styďte se za to, co jste udělali, protože vždy máte čas na rozmyšlenou a více možností.

Truth_large

Chtěla bych žít na místě, kde je rozdíl mezi přátelstvím a vztahem. K čemu je vlastně přátelství s výhodama? Viděli jste Kamarád taky rád a musíte to zkusit, aby jste našli soul mate? Nebo jste tak moc osamělí, že potřebujete někoho, kdo vám od toho pomůže? Podle mě jsou to dvě odlišné věci. Ano, nejsem svatá. Skoro každou položku na mém seznamu porušuju a moc dobře to vím. Ovšem nikdy bych si nedovolila nalhávat něco tak jasného. Nikdy bych se nevyspala s někým koho nemiluju. Vlastně nikdy bych se nevyspala s někým o kom vím, že nemiluje mě. Blbost. Je to čím dál, tím častější. Zkalit se na akci, sbalit nějakou kost, zamotat jí hlavu, kamarádičkovat se s ní, na konci jí využít, ve vlastní prospěch a stále se držet historkou o přátelství. I když je to sebevíc výhodné pro obě dvě pohlaví, jak dlouho vydržíte sdílet své imtimnosti s někým koho nemilujete? Jak dlouho vydržíte ho nemilovat ve skutečnosti? Buď je to láska, a nebo přátelství. A nebo ten nový trend. Jako bruslení na tenkém ledu, nakonec se stejně prolomí.

Dea44aee171b5687b901c3b74b59d26f_large

Nejlepší místo pro život, je tam kde neztratíte své milované. Ve skutečnosti můj pohřebený strach, je vlastně strach, že ztratím někoho koho miluji. Není nutné, aby zemřel, ale aby odešel z mého života. Procházela bych si těžkých zapíráním skutečnosti, přetvářkou. Už tak nemám dokonalou rodinu. S tátovy strany mi zbyla jen jeho sestřenice, její manžel a děti. Můj táta nemá nikoho. Já nemám nikoho, kdo by mi vyprávěl historky o tom, jak byl táta malý. Nemám babičku, dědečka. Nedokážu si takový život představit pro sebe. Nedokážu si představit je tu nemít, i kdyby vztahy s nimi, byly sebevíc napjaté. Jednou se mi zdálo o tom, že mi umřela máma. Ten pocit, když jsem se probudila ta prádnota, nejistota, musela jsem se ujistit, že je tu pořád se mnou. Mé zelené oči mi vyplnily obrovské kapky slz, které sklouzávaly po mé tváři a vzpamatovávaly se z toho šoku. Ztrátou mých blízkých bych neztratila jen je, ale hlavně sebe samu. Chtěla bych žít, tak jak by si oni přáli. Přáli by si, abych byla šťastná. Ovšem, jak bych si byť jen na minutu mohla připustit být šťastná bez nich?

526702_10200784721571430_2048639717_n_large

Chci žít na místě, kde se budu mít na koho spolehnout, obrátit. Každý vede řeči o svých nejlepších přátelích. ,,Budeme přátelé navždy." a pak se na facebooku strhne třetí světová a je po přátelství? Nechci přátelství, které bude sdílet postel a oblíbené filmy. Chci přátelství které, bude sdílet tajemství a nedostatky, to které tu pro mě bude, ať jsou naše životy na pokraji zhrocení. Chci někoho, kdo mi o půlnoci zavolá, aby se ujistil, že dýchám. Chci někoho, kdo za mnou přijde, když budu rozrušená, chytne mě za ruce a řekne ,,Jsem tu jen pro tebe.". Ale hlavně chci někoho, kdo kvůli mým problémům hodí za hlavu všechno, ze svého života. Chci někoho, na koho se budu moc spolehnout. Můžete mít přátelství, které splňuje polovinu z toho, co jsem vypsala, ovšem když přichází na řadu problém, kde dotyčný může potopit buď vás nebo sám sebe? Nikdy to není my, když přijde na vážné záležitosti, vždycky jste to vy a on. A já chci místo, kde opravdové přátelství opravdu existuje. Není jen ve filmech nebo představách. Chci zkrátka někoho, kdo pro mé dobro riskuje i vlastní krk. Chci někoho, kdo pohřbí má tajemství a nepoužije je proti mě.

Tumblr_mjaw4fnc1b1s6p665o1_500_large
Tumblr_mjmh8uwmvl1qf9ntao1_500_large

Místo, kde bych chtěla žít, by mělo respektovat jakýkoliv názor. Kolikrát jste někomu řekli, co si myslíte a on se na vás naštval? Kolikrát jste vy sami nedokázali přiznat pravdu? Jak skvělý by byl svět bez toho, aby jsme odsuzovali co si ostatní myslí, i když by to bylo nad míru nenormální. Měli by jsme chápat každého, sami se snažíme o přízeň, o pochopení, ale nechápeme sériové vrahy, sexualní devianty? I v nich nastal moment, kdy se všechno zlomilo. Nenarodili se s tím, stali se tím sami a my bychom to měli respektovat. Na co jsou nám, ovečky v davu? Radši budu z davu vyčnívat a říkat, to co si myslím. To, že říkáme pravdu a své názory z nás nedělá špatné, ale skvělé. Překousněte, že ne každému se líbíte. Sto lidí, sto chutí. A naučte se žít se svými názory, ať jste podivíni či ne. Výjimeční může být všichni, protože výjimečnost se neschovává na jednom speciálním místě ani v žádné speciální osobě. Výjimečnost je všude, kde se ji někdo snaží najít.

Tumblr_mjkbq6w6oe1s0cgflo1_500_large

Ale hlavně chci žít na místě, kde neexistuje bolest, utrpení, osamělost. Kde se vám splní, co si přejete. Kde na ulici potkáte jednorožce. A kde najde svou spřízněnou duši luskutím prstu. Chci žít na místě, kde i když budu mít vše co jsem si kdy přála, bude mi život mít, vždy co nabídnout. Kdy se mé sny v minutě nerozplynou a kde nepřestane doufat, i když nenacházíme naději. Nezapomeňte, že perfektní místa nevytvářejí prefektní vzpomínky. Ale lidé, kteří v těch místech objevíme ano.

Tumblr_mjcwlmsujt1s6y0qho1_500_large
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 víla víla | Web | 17. března 2013 v 18:38 | Reagovat

Šla jsem na tento blog se záměrem, že se určitě budu vztekat, a nečekala jsem, že narazím na kvalitní a smysluplný článek. A hele, nevztekla jsem se. :)
Píšeš strašně pěkně, máš zajímavý názor a pohled na svět. A ty obrázky to výstižně doplňují :)
Chtěla jsem ti původně napsat, že ti přeji, aby jsi takové místo na světě našla, jenže pak jsem si uvědomila, že živé jednorožce na ulici asi nikde nepotkáš :D Ale to nic nebrání v tom, že si krásné místo k životu můžeme vytvořit všude, kde bydlíme, tak ať se ti daří aspoň tohle :)

2 dajta dajta | Web | 17. března 2013 v 19:19 | Reagovat

neužasnější článek..
pojala si to vážně jinačím způsobem a to je na tom to nejlepší, hrozně moc se mi líbí :) tleskám :)
mimochodem, ten 3 obrázek je dokonalý :)

3 Stranger_in_darkness Stranger_in_darkness | Web | 17. března 2013 v 19:20 | Reagovat

wau :)

4 Dária IK Dária IK | 17. března 2013 v 19:42 | Reagovat

"Buď sama sebou." to mi rozpráva každí. No čo ak som naozaj sama sebou a oni aj napriek tomu do mňa podpichujú a skúšajú koľko povolím? Alebo hádam tým, že nerozprávam cez prestávky v škole o stošesť, nie som sama sebou? Práveže som, som ticho a nerobím to čo ostatní. :) Veľmi zaujímavý článok a hlavne poučný :)

5 alinka77 alinka77 | Web | 17. března 2013 v 21:15 | Reagovat

WÁÁÁU..takovou myšlenku tohle mělo ;)

6 Inny Emilly Inny Emilly | Web | 18. března 2013 v 12:56 | Reagovat

nejleší článek, mám chuť to číst znovu, úplně jsem se do toho ponořila =)

7 Infinity Infinity | Web | 18. března 2013 v 22:01 | Reagovat

Páni, to je něco neuvěřitelného. Tak nádherně píšeš, že mám slzy v očích z toho, kolik pravdy v tomto článku je. Jsi úžasná.

8 Lexie Weird. Lexie Weird. | Web | 22. března 2013 v 21:09 | Reagovat

[4]: Děkuju ti moc. Strašně mě potěší, když se někdo dokáže vyjádřit, tak jak si to teď udělala ty. A máš pravdu, každý jsme nějaký jiným způsobem, i když to třeba ostatní nevidí. :))

9 Renda♥ Renda♥ | Web | 24. března 2013 v 14:33 | Reagovat

hezké animky a fotky akorát jsou trochu smutné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama