Září 2012

Lexie's Journal - Chapter 1 ,,Sunny Sunday"

30. září 2012 v 13:59 | Lexie Weird. |  Lexie's Journal

Hello, hallo, bonjour, halo, merhaba, hola, zdravím,

Den nám začíná opravdu krásně. Probudila jsem se do teplého počasí, pořádně prospaná asi o půl jedenácté. Místo toho abych posnídala, tak už jsem rovnou přešla na oběd. Věpřo knedlo zelo, no znáte něco vydatnějšího k nedělnímu odpoledne? Já ne. Tak nějak jsem pochopila, že dnešek bude jedním z dobrých dnů, ale těch já mám za poslední dva týdny opravdu moc. Hlavně od dob, kdy jsem s Honzou. A spalo se mi o to líp, když vím, že s ním dnes budu. Jedna moje kámoška mi vždycky říkala ,,Můžeš mít drahý hadry, šperky, iphone a klidně i záchod ze zlata, ale neznamená to nic, když nemáš někoho, pro koho jsi i bez toho všeho krásná :3", občas si tak říkám, že má pravdu. Už i na blogu vidím, jak se čím dál tím více čtou a vůbec vyrábí různé návody, jak udělat dokonalé linky, jak mít krásnou pleť, jak opticky zvětšit oči, co je v módě, jak na rybí cop a tak dále. Jenže jaké jste doma? Jste opravdu pořád ty holky s rybím copem, dokonalými linkami a perfektním outfitem? Polovina z vás by mi určitě řekla ANO, i když to většinou není pravda.

Vidíte například hvězdy, slavné osobnosti, pyšní se pořád svými dokonalými rysy a křivkami? Ne, jdou si zaběhat o osmé ráno bez make-upu a už je to v Bravu nebo na Facebooku. Lidé se tím moc zabývají. Holky stráví 3/4 svého života, před zrcadlem, naříkáním že mají akné a poté čtením tutoriálů. A pak se diví, že nemají kluka, že je nikdo nechce. Jenže taky, chcete být krásné? Dám vám radu, nehledejte to na internetu, jdetě si o osmé zaběhat, pijte, jezte to co vám chutná a dělejte věci, které milujete a ono vám časem dojde, že v tu dobu, kdy jste byly samy sebou, jste byly krásnější než kdy předtím. Štíhlé, baculaté, modrooké, hnědooké, blondýnky či brunetky? Na tom nezáleží, krása se vytváří v oku diváka.

Tímhle chci říct, že jsem taky taková byla a pořád jsem. Jenže už nějaký ten měsíc, si den ode dne uvědomuju, že to nejhorší co jsem mohla dělat, je pyšnit se tím jaká jsem a doma plakat nad tím jaká vlastně jsem. A od té doby co si to začínám uvědomovat, jsem opravdu pro více lidí hezká. A myslím si, že pokud chce být někdo krásný? A nebo chce někdo zhubnout. Neměl by začít dietama a radama starších dam, které je pouze zapisují do časopisů, ale začít u sebe. Měl by přehodnotit kým je a kým se chce stát na úkor čeho. A ještě jedna poznámka, opravdu krásný kluk není ten, co má nejkrásnější obličej a nejroztomilejší oči, ale ten který každé holce dokáže složit kompliment, jelikož ví, že žádná obyčejná holka na světe není a také ví, že krása je tam, kde ji nejmíň očekáváme. To bude asi vše, nebyl to ani takový deník, spíš to co jsem měla na srdci. Připravuji pro vás články ohledně mých oblíbených skupin, seriálů a také nevidanou věc a to příběh na pokračování "Bílá Vlčice".
S pozdravem Lexie Weird.
169870217164391789_ptanqdhd_c_large

Román č.1 - Ticho

29. září 2012 v 14:49 | Lexie Weird. |  The Real One Story
Jako jeden z první Románů (rozsáhlé, obv. prózou psané literární dílo, zachycující značné množství situací, událostí a vztahů) jsem si vybrala Ticho, tento román jsem psala v nočních hodinách a jako značnou inspiraci jsem měla Domácí Násilí, je to celkem diskutované téma. A myslím si, že by se jím mělo zabírat více lidí. Jelikož se čím dál více rozšiřuje.


Chlad, úzkost a netrpělivost, se přenáší po celém mém těle a tiše šeptají hlasité tóny do mých bdělých uší. Kosti mi z nervozity praskají a jejich zvuk se podobá prasklé větvičce, na kterou náhodou stoupl mohutný pán, tento zvuk se rozléhá po celé místnosti. Je ticho i každý dopad špičky chodidla na podlahu jde slyšet. Každý hlas i šepot jde slyšet a já skrčená sedím na starém kávovém křesle. Zvuky a tóny se přenášejí skrz stěny a trápí mé uši, které jsou napjaté a střeží. Najednou se ozve pisklavý hlas, jako by někdo trápil štěně, které polyká pouhý vzduch, vzlyká a proudy krve se plíží pryč od jeho tělíčka. Tak jsem tento zvuk viděla já, byl to však pouhý přelud, který koloval v mé hlavě. Vytváří ho ticho, které je neustále kolem mě. Tu náhle slyším křik, své uši nestřežím, mohl by to být pouhý zbytečný přelud. Křik se opakuje a já si jej konečně zaznamenávám ve své hlavě, kde panuje zbytečný povyk. Když křik slyším nadále, má zvídavost se zvyšuje a mé tělo, mé nohy i má mysl mi napovídá, abych šla situaci okouknout. Zvednu se z proseděného křesla a pomalými krůčky našlapuji směrem do koupelny, z jejichž dveří vychází ty tajemné zvuky. Stiskávám kliku a vkrádám se do koupelny kde přes prosklené dveře, vidím dvě siluety postav. Pomaličku otevírám rozvrzané dveře, v tom slyším příšerný jekot. Můj otec stojí před mou mámou, v pravé ruce drží zakrvácený nůž. Má máma se skrčeně opírá o vanu, má na sobě tři krvavé fleky. Můj táta se napřahuje, aby mé mámě skrz na skrz propíchl její milující srdce. Můj krok je z ničehož nic rychlý, prudký a neváhavý, popadávám tátovu dlaň, ve které drží nůž, a cítím bodavou bolest v oblasti hrudníku… V tom se probudím, kapky potu sklouzávají po mém obličeji a má peřina je na mě dočista zmuchlaná. Svěsím své nohy z postele a proplouvám do svých studených papučí. Otevírám dveře do ložnice, kde leží má máma s tátou, pohladím jí po vlasech, setřu si slzu a jdu spát. Ve své vyhřáté posteli přemýšlím nad mým snem. Mé zdání o pisklavém hlásku štěněte v onom snu se proměnil v pláč mé mámy. Křik, který v mé hlavě vyvolal skutečný povyk je křik mé mámy. Když tak sedím ve své posteli, je naprosté ticho a já neslyším, ani nejmenší krůčky nebo hlasy. A to je skutečné.

Tumblr_m3lv7si5jv1ro2p0xo1_500_large

Supporting.

28. září 2012 v 20:43 | Lexie Weird.

Supporting v přeložení do češtiny znamená 'podporující'. A tímto slovem se také budu řídit. Tento článek nebude sloužit k zapisování vašich proseb, ale už k samému podporování vaší stránky. Zapsat se může kdokoliv s jakýmkoliv návrhem. Napište mi libovolný komentář, to znamená, že ho můžete vložit opravdu kamkoliv v jakékoliv formě, preferuji ovšem tu slušnou. Tedy představení na začátek, milé zakončení se slůvkem 'děkuji'. A já se budu snažit nějakou formou Vaši stránku propagovat. To jak Vaši stránku budu podporovat je pouze na mě. Pokud mě zaujme nějaká soutěž nebo nějaký blog, který se potřebuje zviditelnit. Může se zde v seznamu najít i bez toho aniž by se někde zapisoval.

Pokud se zde po zadání prosby do 3 dnů nenajdete, buď jsem na Váš komentář nezareagovala nebo jsem propagování vaší stránky jednoduše zamítla.

Sweet Nothing.

28. září 2012 v 19:47 | Lexie Weird.

Webová stránka sweetnothing.blog.cz byla založena 27. září roku 2012. Nemá žádný konkretní důvod, proč byla stvořena, ale většina z vás už z názvu pochopí, že to opravdu není jedna z užitečných stránek, ale jedna z těch líbivých. Kde si určití čtenáři možná přijdou na chuť a někteří naopak mou stránku zkritizují. Pro mě však jeden pozitivní komentář bude několikrát důležitější než ten záporný.

A teď co zde najdete? Několik kapitol mého nudného středoškolského života, sem tam nějaké to náhodné téma týdne, které přiostřím o můj vlastní názor. Ale hlavně tento blog bude sloužit k mým příběhům, jak už k těm krátkým, ale také zajímavým, tak těm která se dělí na určité kapitoly a dějově jsou daleko rozvinutější než nějaké jednorázovky. Dále pak pár metod a rad do života. Ovšem že nemám věk na to udávat nějaké módní trendy nebo vypisovat z řad babských rad. Mé rady a metody budou spíše k zamyšlení a občas se tu najde i nějaká ta rada, jak si zpříjemnit den či odpoledne. A také se zde čas od času budete moc zapojit do nějaké soutěže. Nápadů mám spoustu co o to, avšak zrealizování bude o něco těžší.

V tomto článku budou postupně přibývat statistiky, layouty a ve volném čase možná i nějaké důležité informace.

__________________________________________________________________________________________________________

2.3 - 11.3
,,S tímto layoutem jsem spokojená. Je jednoduchý, obsahuje mé oblíbené pozadí, je dobře sladěný v příjemných barvách, dělala jsem ho sama a to menu prostě zbožňuju. Nechala jsem se inspirovat we♥it doufám, že mi to odpustíte, a že si tu s chválou pobude o něco déle."

__________________________________________________________________________________________________________

TOPLIST

2.3 Sobota: 63
3.3 Neděle: 96
4.3 Pondělí: 67
5.3 Úterý: 47
6.3 Středa: 53
7.3 Čtvrtek: 47
8.3 Pátek: 55
9.3 Sobota: 50
10.3 Neděle: 69

Děkuju vám!

Lexie Weird.

28. září 2012 v 19:46 | Lexie Weird.

Zdravím,
jsem Lexie Weird, také dívka, která je označována jako Prcek, Umpa-Lumpa či Malinká. Důvodem bude asi to, že při svých 156 cm se opravdu nemůžu nechat nazývat Velikánem. Je mi patnáct let, což znamená, že už mám občanský průkaz a můžu si vyskakovat nad mladšíma, ale furt to neznamená plnoletost. Tento rok v červnu jsem vyšla ze základní školy s dobrým průměrem a znalostma, které mě přesunuly na Střední Průmyslovou Školu Stavební obor Pozemní Stavitelsví. Chodím do školy ráda, jelikož tam mám přátelé a jsem tam alespoň trochu užitečná. Pocházím z České republiky, podle toho vypadá i moje čeština. Konkrétně pocházím z Moravy, blíže Valašska. Možná vás zklamu, ale očekávejte, že adresu a číslo popisné Vám prostě nedám.

Mám sourozence. Bohužel jen jednoho a to sestru, která se tento rok odstěhovala. Když jsme tak u toho, také bych se nejradši odstěhovala někam do Ameriky a proč Amerika? V některých částech bohatá a vyspělá země. Spousta lidí, takže odlišný člověk lehce ztratí mezi davem a navíc Amerika přece nabízí nové příležitosti. A teď už vážně, když se Vám odstěhuje starší sestra, ze začátku to považujete za skvělé, cítíte se jako jedináček se spoustou výhod. Později? Cítíte prázdnotu, méně času zaplňou hádky s mou sestrou a více zaplňuje nevyužitý čas. Mám doma několik zvířat, mezi ně patří i moje maminka a tatínek. A v některých chvílích i babička a děda, se kterými bydlíme. Máme přibližně padesát králíků, dva psy, jednu kočku a sem tam i nějaký ten hmyz. Žijeme ve velkém rodinném domku s opravdu velkou zahradou, kterou denno denně využívám pro své potřeby. Bydlíme v dobré lokalitě, kde když to potřebujeme je hlučno a když ne je ticho. Všude kolem nás jsou kopce, což sice není výhodné při povodních, ale opravdu krásné na oko a zdravé, jelikož tu ještě není zas tak zničené obvzduší.

Jsem velký spáč, dokážu spát jak za světla, tak za tmy. Ale když už nutně potřebuju usnout nejde to, a proto očekávejte aktivitu a i nad ránem. Jsem velký snílek a optimista. Špatné věci, můžou být přece ještě horší a ty lepší naopak nejlepší. Nemám nepřátelé, mám jen lidi, které nemám ráda. Mám spoustu přátel, avšak jen pár na které se můžu opravdu spolehnout. Miluju tanec a hudbu. Umím dokonce několik lidových tanců, ale raději mě nechtějte vidět v kroji. A hudba? Lék na zlomené srdce. Nejraději mám? Víte, já vlastně v hudbě kritéria nemám, poslouchám jak dupstep, tak pop nebo r'n'b, dokonce by se našel i nějaký ten jazz nebo opera. Většinu takových písní však nevlastním v originále. Mám ráda knihy, opravdu ráda čtu, obvzláště ty tlusté se spoustou stránek. A od toho se tak nějak odrazil můj cit pro psaní. Musím uznat, že nejsem bezchybná i já obšas zavadím o nějaké to i a y. I já občas opomenu nějakou tu čárku, ale psaní tak nějak dokáže popsat to co cítím, když to nedokážu říct nahlas. Dále mám strašně ráda lidi, nebojím se jich, každý jediný má pro mě hodnotu a ať už je to bohatý politik nebo chudý tulák. Strašně ráda lidem pomáhám, i když z toho sama nic nemám. A jsem ochotná poslouchat názory ostatních na příč tomu, že s nimi nesouhlasím. Také mám ráda zvířata, jsou to nejlepší mlčenliví souzdruzi a i přesto, že neumí naši řeč, umí nám naslouchat a jsou mnohdy lepší společností než-li lidé. Nejraději mám psi, kočky a koně, na kterých také umím jezdit, ale nepohrdnu ani hlodavcemi či užitkovými zvířaty nebo pavouky či hady. Ano, nemám arachnofobii a naprosto mi nevadí jejich chlupaté nožky.

Nejsem materialistická, poznám rozdíl mezi cenou a hodnotou. Jsem upřímná a chovám se k ostatním tak, jak chci aby se oni chovali ke mě. Umím být opravdu náladová. Nejsem výbušný charakter, raději se vyřvu někde v klidu s nohama v teple, než abych do toho zatahovala zbytečné násilí. Jsem ochotná a obětavá. Kvůli rodině a přátelům bych strčila ruku do ohně. Nejsem důvěřivá a nedávám příliš moc šancí. Jsem opravdový romantik, který věří v pravou lásku a šťastné konce, dokud to není úžasné a jedinečné, tak ještě není konec. Občas skáču do řeči a jsem hlasitá. Jsem krotká a stydlivá. Ale dokážu se i pořádně odvázat. Mám bláznivé nápady a jsem pro každou srandu. Jsem samostatná a i když se snažím nevyhýbat se různým záležitostem, většinou to skončí naopak. Nevadí mi prohra i v prohře je sílá a určitý potenciál. Nerada se vzdávám a jsem opravdu trpělivý člověk, umím si počkat bez zbytečných řečí. Jen někdy dělám z komára velblouda a unáhlené závěry. Jsem cílevědomá a znám samu sebe. Když nemám své dny a všechno jde z kopce, jsem roztěkaná, štěkám i na věci, na které bych si to nikdy nedovolila a jsem strašný bordelář. Když jsem ovšem šťastná, dělám věci, které miluju. Mám ve svých věcech pořádek a nic mě jen tak nerozzuří a nedostane na kolena. Mám ráda změny, ale i přesto nepohrdnu stereotypu. V obyčejných věcech se přece schovávají neobyčejné záležitosti.

Strašně ráda sportuji, hlavně běhám. Na běhu mám ráda, jeho lehkost nikdo vaši rychlost nemůže ovlivnit, jen vy sami a s nějakou příjemnou melodií, co vám proudí tělem a krásným místem, které vás inspiruje, je to jako pohádka. Ráda také jezdím na bruslích, kole, koni jak jsem předtím zmiňovala. Bez čeho bych se opravdu obešla jsou zimní sporty, nemám příliš ráda lyžování, nejen že mi nejde, ale mám menší strach z výšek. Nemám moc ráda kolektivní hry. Ne že bych kolem sebe neměla ráda lidi, ale kolektivní hry v mém případě obvykle nedopadají nejlépe. Nemám ráda davy lidí, cítím se při nich stísněná. Ve volném čase se ráda jen tak procházím, spím, píšu, věnuju se věcem co mám ráda. Důležité věci obvykle nechám na poslední chvíli a maličkosti plním na místě. Když něco slíbím, obvykle to dodržím, co se týče rodinných záležitostí, obvykle to tak nebývá. Strašně ráda se chovám jinak než ostatní, či-li nejdu s řádami desítek nebo tisíců, ale jednotek. Miluju neobvyklé věci a ráda zkouším něco nového i když to není zrovna nejlepší způsob, jakým se ukazovat. Přiznávám se, zkoušela jsem trávu a upřímně? Alespoň vím, že jednou to stačilo a víckrát už to opravdu zkoušet nebudu. Jsem extrémní nekuřák, či-li dým a zápach z cigaret opravdu nesnáším. Co se týče alkoholu to už takové hranice nemám. Mám radši ten tvrdší alkohol, přiznávám že nesnáším víno a ani na Silvestr si nedávám šampaňské.

Jsem ten pohodlnější typ. Doma nosím vlasy v culíku nebo drdolu, nestarám se o vzhled, a když mám někam jít, strávím před zrcadlem, opravdu dlouhou dobu, dokud si nejsem jistá, že jsem připravená. Před lidmi, které mám však ráda a znají mě takovou jaká jsem, dokážu být i nenamalovaná a nevypadat nejlépe. Převážnou většinu času, trávím u počítače a nestydím se za to, i když mám přátelé, spousta z nich plánuje spoustu věcí na večer a jelikož mám poněkud přísné rodiče, obvykle jsem já ta co musí sedět doma. A počítač je nejlepší místo, jak se spojit s těmi, kteří jsou na tom podobně. A teď to nejdůležitější strašně ráda, navazuji kontakt i s nějvětšími cizinci, i s těmi co nemluví stejným jazykem. Ano, přiznávám, že obvykle se usmívám, přikyvuji a neznám ani jednu dobrou odpověď, tohle je ovšem, jen když mluvím se Španělem, Italem, Rusem a nebo Blbcem. V angličtině mám naprosté jasno, učím se jí už od malička a mám v ní větší znalosti, než jiní lidé mého věku a nebojím se to přiznat. A mezi mou velkou zálibu, ještě patří filmy, někdy si připadám jako naprostý kritik, někdy jako kdyby mě film naprosto pohltil a u seriálů je to obvykle ta druhá možnost. Mezi mé oblíbené patří The Vampire Diaries, Pretty Little Liars, Once Upon A Time a Teen Wolf. Ale sleduji jich poněkud víc.

A to by mohlo být vše, snažila jsem se popsat svůj charakter a jak tak koukám, nejspíš se mi to podařilo. Vyhnula jsem se přebytečným informacím, jako co snídám, i když nebylo k tomu daleko a taky jsem se snažila nevypisovat seznamy mým oblíbených kapel, filmů či herců, jelikož by jste stejně většinu neznali a většinu ani nedokázali nahlas vyslovit. A pokud to někdo dočetl do konce, tak ať se přizná, jelikož bych tohohle člověka asi zulíbala.

Nashledanou.